l’Abbuffata

Avšak hned začátek oběda se moc nevydařil. K menu jsem si chtěl objednat červené, neb k telecím játrům s restovanou cibulkou a bramborovým pyré se dozajista hodí. Na mou otázku, jaké červené mi slečna s moderním účesem může nabídnout, jsem dostal odpověď, že Chardonnay. Když jsem podotkl, že takové červené určitě nemají, odpověděla, že sice neví jaké mají červené, ale že je to jedno, protože mají jen jedno. Nakonec to byl Merlot.

Kuřecí krém se servíroval v talíři ne nepodobném míse, působivé. Méně působivé však bylo, že jsem do stejně velkého, hlubokého talíře dostal i hlavní chod. Hned se mi vybavilo, jak jsme na vojně jedli způsobně příborem z ešusu. Hotová exvilibristika.

Na kávu s dezertem jsme museli zdlouhavě mávat na číšníky, jenž nás po donesení hlavního jídla počali ignorovat. A když přišel cheesecake, byla rukojeť dezertní vidličky položená v pokrmu. Jelikož dostanete k menu jen jeden papírový ubrousek (a ten je pravděpodobně již odnesen), musíte si s otřením nástroje vystačit s vlastními zásobami.

No ale na druhou stranu jídlo, přátelé, jídlo bylo excelentní. No tak ne až tak, ale výborné dozajista. Hned na polévce bylo vidět, že v kuchyni je expert. Telecí játra s kaší byla taktéž úžasná. Desert byl sice standardní, ale nehodlám mu nic vytýkat. A káva? Snad poprvé se setkávám v restauraci s výborným kafem. A já vím o čem hovořím, vlastně píši. S kávou to mám podobné jako se slivovicí. Já pozřu jen ty nejlepší vzorky. Pokud není slivovice výborná, chytnu drobnou křeč za ušima. S kávou to je podobné, ale tělo špatný kafe odmítá křečí v žaludku.

Co závěrem? Tak výtečné jídlo, příjemný interiér a tak příšerná obsluha. Restaurace veřejně poptává číšniky a barmany, (samozřejmě bez ohledu na pohlavi), takže o svém problému patrně velmi dobře ví. Uvidíme, jestli se jim podaří sehnat kvalitnější materiál. Tak dobrého kuchaře bych nerad kvůli personálu nechal jen tak ladem.
http://www.labbuffata.cz/
Kozí 8.